JAROSLAV SEIFERT

Víc než být – je milovat, můj milý,
třeba bys jen přelud miloval,

není lásky, s níž by nešel žal,
umíráme, aby jiní žili.

Světlem oděná. In: Dílo Jaroslava Seiferta, svazek 6. Akropolis: Praha 2005, s. 64

05

JARO-
SLAV
SEIFERT

(1901, Praha – 1986, Praha)

adresa:

Bořivojova 104, Jeronýmova 10, Žižkov
U Ladronky 23, Břevnov

Básník, prozaik a novinář, jeden z tvůrců poetismu a nositel Nobelovy ceny za literaturu.

 

Můžete si půjčit v Městské knihovně:

Město v slzách (1921)
Samá láska (1923)
Na vlnách TSF (1925)
Jablko z klína (1933)
Zhasněte světla (1938)
Světlem oděná (1940)
Chlapec a hvězdy (1956)
Píseň o Viktorce (1950)
Maminka (1954)
Halleyova kometa (1967)
Odlévání zvonů (1967)
Morový sloup (1968-1970)
Deštník z Picadilly (1978)
Všecky krásy světa (1979)
Býti básníkem (1983)

 

Mládí prožil v dělnické čtvrti na Žižkově. Po škole navštěvoval klasické gymnázium, ale za množství neomluvených hodin byl vyloučen. Od té doby pracoval jako novinář nejprve v komunistickém, po vyloučení z komunistické strany v roce 1929 v  sociálnědemokratickém tisku. Roku 1949 skončil s redaktorskou prací, nadále se věnoval především poezii a stal se jedním z nejoblíbenějších českých básníků. V padesátých letech ho postihlo onemocnění pohybového ústrojí, které mu velmi ztěžovalo práci. Přesto na sjezdu spisovatelů v roce 1956 odvážně protestoval proti věznění českých umělců, čímž si získal značnou veřejnou autoritu. Za aktivní vystupování v době pražského jara a nesouhlas s okupací republiky v srpnu 1968 byl odsunut z veřejného života a jeho díla byla oficiálně vydávána velmi omezeně. Mezi lidmi naopak Seifertova obliba rostla a po podpisu Charty 77 se stal příkladem umělce nezkorumpovaného komunistickým režimem. Jeho práce tehdy vycházely v exilových nakladatelstvích a v samizdatu. V roce 1984 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Zemřel roku 1986 jako poslední příslušník generace velkých českých básníků, která vstoupila do literatury počátkem dvacátých let.

 Seifertovy první sbírky Město v slzách (1921) a Samá láska (1923) oslavují revoluci a nový život v duchu proletářské poezie, k níž ho přivedla i vlastní životní zkušenost z dělnického Žižkova. V roce 1920 se stal spoluzakladatelem skupiny českých avantgardních umělců Devětsil, inspirované proletářskou literaturou a tvořící později v duchu poetismu. Sbírka Na vlnách TSF (1925) se svou hravostí, využíváním slovních hříček i grafických experimentů stala jedním ze základních děl tohoto ryze českého básnického směru, založeného na volné asociaci představ.

Novou etapu v básníkově tvorbě otevírá sbírka Jablko z klína (1933), v níž najdeme již hlavní znaky Seifertovy osobité poetiky: poetizaci všedních věcí, práci s detailem i pravidelný verš s písňovou melodií. Reakcí na události roku 1938, které Seifert vnímal velmi tragicky, jsou básně ze sbírky Zhasněte světla (1938), naplněné obavou o osud vlasti. Poezie válečného období vyzdvihuje domov jako životní jistotu a oslavuje krásy české země, především Prahy (sbírky Světlem oděná, 1940 a Kamenný most, 1944). Po válce vznikají verše k obrázkům Mikoláše Alše (Šel malíř chudě do světa, 1949) a Josefa Lady (Chlapec a hvězdy, 1956), skladba Píseň o Viktorce (1950), věnovaná spisovatelce Boženě Němcové a postavě z její Babičky, i později velmi populární sbírka lyrických obrázků z dětství Maminka (1954).

V šedesátých letech dochází v Seifertově tvorbě k dalšímu posunu - sílí myšlenková závažnost a reflexívnost veršů (viz reflexivní poezie), které se častěji zabývají odvrácenými stránkami života, a básnický styl se přibližuje mluvenému slovu. Platí to o nejvýznamnějších sbírkách tohoto období: Halleyova kometa (1967), Odlévání zvonů (1967) a zejména o sbírce Morový sloup (napsané 1968-1970), která byla zakázána a kolovala pouze v samizdatových opisech, podobně jako sbírka básní Deštník z Piccadilly (1978). Postupem času vedle hlavního tématu lásky sílí v Seifertových básních pocit zmaru a blížící se smrti. V roce 1979 vycházejí prozaické vzpomínky Všecky krásy světa a v roce 1983 poslední sbírka veršů Býti básníkem, která je poetickým rozloučením a rekapitulací jeho tvůrčího života.

  • V roce 2010 byla na domě v Břevnově, v němž Seifert žil od června 1938, odhalena pamětní deska.

  • Seifertova sbírka Na vlnách TSF má ve svém názvu francouzskou zkratku TSF, tedy Télegraphie sans fil, což znamená rozhlas bez drátu. Později byla vydána pod názvem Svatební cesta.


 

 
 
na_vlnach_tsf_morovy_sloup_halleyova_kometa_sama_laska.pdf pdf  
105 kB
Partneři
  • banner -

 

Projekt se koná pod patronací Alexandra Bellu, zástupce starostky Městské části Praha 3.

Záštitu projektu udělilo České centrum Mezinárodního PEN klubu.

Literáti z naší čtvrti jsou součástí projektu Praha město literatury.

 


Fotografie užité na webových stránkách:

PHOTO © Z Literárního archivu Památníku národního písemnictví; archiv autorů


PARTNEŘI

  • banner - www.porteos.cz
  • banner - http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/
  • banner - http://www.mkcr.cz/
  • banner - http://www.taktum.cz/
  • banner - www.rostemesknihou.cz
  • banner - http://www.mlp.cz/cz/
  • banner - www.advojka.cz
  • banner - http://www.literarky.cz/
  • banner - http://www.mkcr.cz/statni-fondy/statni-fond-kultury-cr/
  • banner - http://www.itvar.cz/cz/
  • banner - http://www.pivovarferdinand.cz/
  • banner - http://www.albatrosmedia.cz
  • banner - http://casopis.hostbrno.cz/
  • banner - http://www.pen.cz/cz/
  • banner - http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/index.html
  • banner -