IVAN a RUDOLF
MEDEK

• NEUMANN
• SAUER
• HAŠEK
• NEZVAL
• SEIFERT
• TOYEN
• FOGLAR
• FUKS
• OTČENÁŠEK
• MEDEK
• FRANKOVÁ
• HORANSKÝ

Muzikologa, kritika a novináře Ivana Medka spojuje s Prahou 3 především jeho otec Rudolf Medek: spisovatel a voják, účastník bitvy u Zborova, legionář, který byl pro své zásluhy povýšen do hodnosti brigádního generála a získal britský Řád za vynikající službu i francouzský Řád čestné legie. Není bez zajímavosti, že po podepsání mnichovské dohody v rozčarování z kroku spojenců tato vysoká ocenění vrátil. Rudolf Medek byl v letech 1920–29 ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–39 vedl Památník národního osvobození na Žižkově, kde také se svou rodinou bydlel. Třebaže se jeho vlastní básnická tvorba nejprve inspirovala poetikou české básnické moderny, tón sbírek Půlnoc bohů a Prsten vystřídala po první světové válce tematizace legií a legionářských zkušeností, mezi klíčové texty z tohoto tvůrčího období patří sbírka Lví srdce či básnická skladba Zborov. Zapomenout bychom neměli ani na monumentální pentalogii Ohnivý drak, zachycující poslední léta habsburské monarchie a vypuknutí první světové války. I z tohoto důvodu zmizely knihy Rudolfa Medka po roce 1948 z knihoven. Rok 1948 nepřinesl nic dobrého ani jeho synovi Ivanovi, který se od únorového převratu dostával opakovaně do konfliktu s aparáty státní moci, jenž vyvrcholil v roce 1969, kdy mu byla zakázána veřejná činnost. Po podepsání Charty 77 musel opustit Supraphon a pracoval v nejrůznějších profesích: jako sanitář, umývač nádobí nebo šatnář. Po absolvování celé řady výslechů se nakonec rozhodl pro emigraci do Rakouska, kde navázal úzkou spolupráci s disidentskými kruhy a stal se dopisovatelem Hlasu Ameriky i Svobodné Evropy. Jako novinář také spolupracoval se stanicí BBC či Rádiem Vatikán – ostatně měl také velmi blízko ke katolickému sdružení Opus bonum arciopata Břevnovského kláštera Anastáze Opaska. Po roce 1989 působil Medek v České filharmonii a v letech 1993–96 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla, aby se v letech 1996–98 stal prezidentovým kancléřem. Za své občanské i politické postoje a také za svou práci se stal Medek nositelem Řádu T. G. Masaryka, obdržel medaili Za zásluhy a v roce 2008 mu byla udělena Cena Ferdinanda Peroutky; nejen díky svému otci, ale jistě s odkazem na něj, je čestným občanem Prahy 3.

• První červencovou neděli jsme mluvili o tom, že již více než deset let jezdíme pravidelně na dovolenou do malé vesničky vysoko v rakouských horách, kde se nekrade, lidé jsou na sebe vlídní, pomáhají si atd. (...) Letos jsme z rodinných důvodů nejeli nikam. Celé prázdniny jsme v Praze. Chodím po ulicích, jezdím tramvajemi, metrem, autobusy, zcela výjimečně jedu autem. Arogance, sprostota a hloupost mnoha řidičů jsou nepřehlédnutelné. Říkám to nerad. Čtu noviny. Denně se dozvídám o podvodech od nejnižších po takřka nejvyšší místa. Nečtu to rád. Stydím se. Takřka nikde nečtu omluvu za to, co kdo udělal špatného. Od nejnižších po nejvyšší. Škoda, rád bych to četl.

  I. Medek: Jak to vidím

•  „Ať žije život! Ať žije hlučící osvětlená ulice! Ať žijí cirkusy, nádraží, přístaviště, kluziště, americké reklamy, jízda automobilem a tak podobně do nekonečna.“ Tak zpívá dnešní poesie. Sladký, veselý shon, zářný povrch, radost z třepetajících se maličkostí – ejhle, to je dnešní vitalismus. A kdyby k němu někdo přišel s přísnou a ponurou myšlenkou o nějaké oběti, o nějakém hrdinství, o zápase, v němž se hraje se smrtí, zakaboní se vitalistický manekýn a řekne: pryč s takovými myšlenkami, jež nám ubírají životních sil. Až do dneška od narození Kristova byla doba romantickou. Dnes je něco jiného. Jaké pak zde oběti a romantická hrdinství? Život je zde – nic více, nic méně, ale ohromně mnoho. Je pouze potřebí jej radostně žíti! Kdo bude pomýšleti na pokoru, na rytířská gesta, na smrt? A moji milí, to, co žijeme, je skutečně onen život, o němž se mluví? Není-li naše lidství, na pohled tak holedbavé, oblečeno v zoufalé, pusté cáry otroctví, přetvářky a lži? Obrovská hypnosa, to je, v čem žijeme. Nemáme vlastní vůle, jsme svázáni na rukou i nohou. Jsme mrzcí rabi! Psi! Tak – a nyní si hovořte o svém programu.

  R. Medek: Ohnivý drak